01/12/2005 – GUATEMALA - Panajachel (městečko u jezera Atitlan)
Tož už vstupujeme z Mexika do Guatemaly, imigrační úředník je příjemný a chce 10Q za vstup do země, ještě že jsem směnil v Mexiku 20 $ tak je teď s klukama využijeme. Vůbec nám nikdo nekontroluje batohy což je s podivem, jen se zajímají o výstupní razítko z Mexika. Náš kamarád z USA jej nemá, jelikož neměl ani vstupní a tak nakonec uprosil guatemalského učedníka ať mu dá guatemalské, jinak by byl docela v řiti, jelikož by nemohl do Mexika ani Guatemaly a tak by byl v mezinárodním prostoru jako ve filmu Terminál :o)) Na Guatemalské straně se nás ujímá jeden dědula, pravděpodobně z emigračního a jde s námi asi necelý kilometr kde nám ukazuje autobusovou zastávku, odkud nám to jede do Quetzaltenanga. Děda je však holomek a chce za tuto službu 6 dolarů. Kluci byli měkcí a dali mu je, já to beru jako vydírání turistů, jelikož jsme si službu nezadali. Nicméně přijíždí pomalovaný americký školní autobus a už si to frčíme s batohy na střeše. Přijíždíme do jednoho městečka, kde nás vyhazují a připadám si jako bych se ocitl na autobusovém nádraží v Pákistánu, všude smrad, odpadky, troubící autobusy, prodavači, naháněči, kteří vás hned přehání do jiného busu tak, aby byl co nejdřív plný a mohl vyrazit. Prostě jsem byl zas ve svém živlu :o)) Jsou tu převážně vyřazené americké školní autobusy asi tak z 90 %, ovoce je tu už levné a tak si hned dávám ananas a meloun. Nemám moc času, jelikož nám jede už bus dále. V autobuse posedávají jak moderně oblečení domorodci, tak v místních krojích a tak pozoruji místní babičky a děduly jak jim to sekne. Asi po hodině jízdy horským terénem do autobusu nastupuje klaun a klaunice a rozdávají letáky spolu s prezervativem, dostáváme také každý jeden a děda co sedí vedle na lavici na mě šibalsky mrkl a ukazuje mi, že se to natahuje na hlavu :o)) Tak jsem dědulu poplácal po rameni a řekl, že je pěkný kulišák. Smál se tomu a já taky :o)) Děcka dostávaly pro změnu nafukovací balónky a tak bylo v autobuse veselo. Stoupáme horským terénem asi už druhou hodinu, pěkně se ochladilo a začalo mrholit. Mám husinu a začínám klepat zimu. Domorodci se pěkně navlíkli do šálů, jsou zvyklí. Naštěstí začínáme klesat a trošku se otepluje. Ve městě Quetzaltenango přestupujeme na další bus, máme sotva 10 minut a tak stíhám jen na záchod a koupit si tři banány na zaplnění žaludku. Pak frčíme natěsnaní s domorodci až do městečka Solala, přestupujeme do dalšího busu, kde jsme rádi že stojíme. Kolem sedmé večer dorazíme do Panajachel. Sotva vystoupíme, už jsou tu hoteloví naháněči a tak nakonec v druhém penziónku končíme. Hádáme se nějakou dobu s domácí, aby nám vyprala v noci prádlo a pak vyrážíme do města na jídlo. Dáváme si každý tři placky plněné buď sýrem, vepřovým nebo fazolemi. Je vidět, že jsme v turistickém městě, jelikož jídlo je tu pěkně předražené. Pak prcháme do penzionu, jelikož jsme se již 4 dny nemyli a smrad některých z nás, je už k nevydržení. Po kompletní očistě usínáme jako dudci.
2/12/2005 – GUATEMALA - Panajachel (městečko u jezera Atitlan)
Prádlo nemáme vyprané a čekáme až nám v 9 hodin přinesou aspoň vyprané trička a trenky. Pěkně mě to štve, jelikož jsme chtěli brzo ráno vyrazit na túru, na druhou stranu si aspoň udělám pořádek ve financích a napíšu něco do deníčku.
O půl desáté vyrážíme, směr banka. Měním zde šeky a mám problém s autorizací svého podpisu, fotka v pase taky vypadá jinak, ale nakonec směňuji 200$. Byl jsem mile překvapen vstřícností a bezpečností v tak malé bance. Juhuu, už mám zas peníze a tak můžu konečně koupit snídani. Vzal jsem zavděk dvěmi pytlíky se směsí nakrájeného čerstvého exotického ovoce. Nakonec si s klukama dáváme ještě kuře u jednoho stánku a pak se snažíme usmlouvat dobrou cenu za loď přes jezero do městečka Santa Cruz. Odtud vyrážíme pěšky kolem jezera do městečka San Marcos. Trek by měl trvat cca. 3 hodiny a tak plní energie vyrážíme. Cestou vidíme utržené mosty, domy vytržené ze základů či domy plné bahna, tak jak jej zaplavilo při období dešťů. Cesta je velmi příjemná, Honza se snaží pořád najít zralý banán k utrhnutí z banánovníku, nezadařilo se mu, ale aspoň jsme našly keře kávy a chutnáme sladké kávové bobule. Domorodce se mi z počátku nedařilo fotit, ale pak jsem přisel na fintu, jak je fotit od pasu za pomoci sekvenčního snímání a výklopného displeje, tak snad nějaké pěkné fotky budou. Trek nakonec trval kolem 4 hodin, závěrem jsme si dali banánovou buchtu s mlékem a šli čekat na loď. Zde jsme se seznámili s dvěmi Češkami - Ivetou a Ditou. Iveta cestuje a chodí zde na španělštinu, v Čechách dělá u humanitární organizace. Dita sem přijela před dvěma roky na dovolenou a už odsud neodjela, začala tu s přítelem podnikat a jsou tu dle pohledu spokojeni. Loučíme se s holkami a naše loď se už blíží. Při cestě máme srandu z toho, že jsme přetíženi a málem nabíráme vodu. Konečně kolem páté dorážíme do Panajachelu, jdeme se cournout městem a hledáme nějakou místní zaplivanou jídelnu, skoro až za tmy jednu nacházíme a pořizujeme si skvělou večeři za 13Q, ve složení, fazole, párek, vejce, sýr, omáčka, limonáda. Moc se nám zde líbilo. Cestou zaskočíme na net, zda tam nejsou důležité zprávy a pak zabalit batohy a chrnět, jelikož zítra vyrážíme 6:45 autobusem do Chichicastenanga.
Panajachel je velmi turistické město, plné zahraničních turistů, je zde spousta restaurací, hotelů a stánků s tovarem roztodivným. V okolí jezera je postaveno mnoho domků, kde žijí většinou cizinci v penzi, ani se jim nedivím. Je tu opravdu nádherně.
3/12/2005 – GUATEMALA - Chichicastenango
Ráno jsme málem zaspali, už nějak nejsme zvyklí vstávat tak brzy. Takže, v 6:45 vyrážíme na bus a stíháme ho ještě s 15 min. čekáním. Dávám si vymačkanou pomerančovou šťávu a pak už naskakujeme na bus do Chichicastenanga, jednou přesedáme a kolem půl deváté jsme již v Chichicastenangu, kde se chceme podívat na ohromný trh, který se má konat právě dnes v sobotu. Po příjezdu hledáme kde si nechat batohy, jelikož turistické informace jsou zavřené a z jednoho hotelu nás vyhodili. Tak nakonec necháváme bagáž v jednom krámku a vyrážíme na tržiště. Vzali jsme hned útokem stánek s čerstvě nakrájeným ovocem a pak jsme si dali kukuřičné těsto s plnkou, jemuž místní dávali název cucito a pak si Honza dal horkou čokoládu s rýží a já jen sladké mléko s rýží. Procházíme market, ochutnáváme co se dá, fotíme a já nakonec nacházím moje oblíbené passion ovoce, ochutnáváme ještě spoustu jiného neznámého ovoce, které jsem nikdy neviděl. U kostela se dozvídáme, že nedaleko se děje ceremonie a nabízela se nám průvodkyně za 40 Q na osobu, což se nám zdálo moc a tak nakonec vyrážíme sami. Cestou navštěvujeme dílnu na výrobu masek, kde nám nakonec místní rodina zatančila v maskách. Byli jsme z toho trošku rozčarovaní, spíše kluci, jelikož cítili, že je to pro tu rodinu trošku ponižující, dělat takové divadlo pro 4 turisty. Po představení vyrážíme na nedaleký kopec, kde se měl konat obřad. No bylo asi už den po obřadě, ale zase jsme se dozvěděli, že ten největší trh není v sobotu, ale v neděli. Nemáme však čas a musíme jet do Antigui. Vracíme se do města, dáváme si každý dvě jídla, ať se pořádně nacpeme na cestu a pak objevujeme jednoho ševce. Dal jsem mu na zkoušku opravit moje trekové boty a s prací jsem byl nakonec tak spokojen, že jsem mu donesl ještě moje sandály Teva, které mi vydržely sotva tři týdny, kluci ještě donesli svoje rozpárané batohy a tak u ševce zevlujeme aspoň hodinku. Pak vyrážíme na bus do Antigui, jedeme přes dvě a půl hodiny, takže do cíle dorazíme ještě před setměním. Hotely jsou všude plné a nakonec narazíme na jeden hotýlek za dobrou cenu, máme pokoj pro 4 osoby a jsme všichni pohromadě. Večer vyrážíme ještě na noční market, dát si něco do žaludku. A jelikož je tma, tak na kutě. Jo, ještě večer sjednává Honza zítřejší výlet na sopku a budíček je v 5 ráno.
Jinak mám radost jak nám vychází přesuny po Guatemale, na mezispoje čekáme max. 5 minut a už frčíme dalším busem. Provozovat noční přesuny jako v Mexiku se tu nedá, ale doprava v místních amerických školních autobusech je tu vymakaná.
4/12/2005 – GUATEMALA - Antigua
Ráno zase málem zaspáváme, ale stiháme. Autobus přijíždí na roh k hotelu a my už chviličku po šesté frčíme k sopce Pacaya, cestou přibíráme ještě objednané turisty a autobus se nám pěkně zaplnil. Vystupujeme ve vesničce San Francisco a vyrážíme s průvodcem směr vulkán. No vypadá to, že je to pěkná štreka. Jdeme však v poklidu, jelikož průvodce dal do čela důchodce, kteří udávají tempo. Nejdřív se prodíráme lesním porostem a nakonec vycházíme asi po dvou hodinách k úpatí sopky. Honzovi je dost špatně od žaludku ( asi něco špatného snědl) a tak s ním soucítíme. Na úpatí se dohadujeme, zda půjdeme až na vrchol nebo zda tu túra končí, nakonec se opravdu jde až nahoru. Prodíráme se sypkou lávou a funíme jak koně. Na vrcholu se Honza pozvracel a už mu snad bude lépe. Průvodce nás nakonec zavádí po malé stezce až na úplný vrchol sopky, kde z asi dvou metrové díry vystřelují horké plyny z nitra sopky. K díře se dá přiblížit asi na 4 až 5 metrů a pak už by jste byli pečení, jak prasátko. Děláme tu pár fotek a obdivujeme různobarevné útvary na vrcholu. Jsou tu zastoupeny barvy sirnaté žluté, červené, černé lávové a žíhaná fialová. Je tu pěkně vedro a tak asi po půl hoďce opouštíme pekelnou díru a sestupujeme. Sestup byl velmi rychlý, de facto jsme lyžovali po podrážkách bot dolů, za přítomnosti ohromného oblaku prachu. Cesta lesem proběhla v poklidu, jen jsme obdivovali, že jsme ten krpál vůbec tak rychle vyšlápli. Do Antigui se vracíme kolem druhé odpoledne. Honza si jde lehnout na pokoj a já s klukama vyrážím se najíst. Michal s Martinem stávkují, že už nebudou žrát ty místní sračky a že jdou do McDonald's, který se tu kupodivu vyskytuje. Já si kupuji dobrou slepičí polévku a mé oblíbené passion ovoce s avokádem. Po návratu se jen tak válíme na pokoji, píšeme pohledy a já deníček. Seznamujeme se ještě s jedním americkým párem a domlouváme si společnou večeři na zítra :o)
5/12/2005 – GUATEMALA - Antigua
Včera se rozhodlo, že ještě jeden den zůstaneme, Honzovi není pořád nejlépe a my si aspoň vypereme a zhlédneme podrobněji město. Včera jsem se snažil prát kalhoty, ale ještě mi neuschly a tak se všichni pouštíme do dalšího praní. Hotel opouštíme až kolem poledne a frčíme poslat pohledy a já ještě CD s fotkami. Pohledy jsme odeslali, ale za odeslání CD chtěla baba 20$ a tak to zkusím v jiné zemičce. Další akce je sehnat bus lístek do San Salvadoru a pokusit se sehnat salvadorskou měnu. Touláme se jen tak městem, blbneme a fotíme. Antigua je staré koloniální město, je tu opravdu hezky, také se tu vyučuje španělština, tanec a tak je tu spousta turistů co se nejen chtějí dívat na památky a sopky, ale také se i něco přiučit. Dokonce je tu i King burgr a McDonald's a nejen to, i dobré cukrárny. V jedné jsme si dali skvělý banana split za dolar a půl. Dozvěděli jsme se také, že sem jezdí dost Amíci na dovolenou, což vysvětluje ty hamburgrárny. Toho dne jsme potkali ještě pět Čechů - jedna paní tady byla s cestovkou Livingston a pak dva páry, kteří tu byli na vlastní pěst. Navečer kupujeme lístek na bus do San Salvadoru, byl však už o dolar dražší, ale pořád nejlevnější cena, takže ráno v 5:40 odjíždíme. Cestou zpět jsme narazili na malý trekový krámek, kde se mi podařilo koupit nové sandále Teva za 50$, jsou mi skoro malé, ale beru je, jelikož mi ty moje původní opravené praskly zas na jiném místě a tak nemám na výběr. Pak už jen nakupujeme tortily na večeři a mastíme do hotelu. Nency uvařila zatím polévku a tak jsme si za půl hodiny už pochutnávali společně u jednoho stolu. Pak jsem všechny bavil svojí angličtinou jako vždy, nakonec společná fotka na rozloučenou a na kutě.
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleové - Ostrava
Tož už vstupujeme z Mexika do Guatemaly, imigrační úředník je příjemný a chce 10Q za vstup do země, ještě že jsem směnil v Mexiku 20 $ tak je teď s klukama využijeme. Vůbec nám nikdo nekontroluje batohy což je s podivem, jen se zajímají o výstupní razítko z Mexika. Náš kamarád z USA jej nemá, jelikož neměl ani vstupní a tak nakonec uprosil guatemalského učedníka ať mu dá guatemalské, jinak by byl docela v řiti, jelikož by nemohl do Mexika ani Guatemaly a tak by byl v mezinárodním prostoru jako ve filmu Terminál :o)) Na Guatemalské straně se nás ujímá jeden dědula, pravděpodobně z emigračního a jde s námi asi necelý kilometr kde nám ukazuje autobusovou zastávku, odkud nám to jede do Quetzaltenanga. Děda je však holomek a chce za tuto službu 6 dolarů. Kluci byli měkcí a dali mu je, já to beru jako vydírání turistů, jelikož jsme si službu nezadali. Nicméně přijíždí pomalovaný americký školní autobus a už si to frčíme s batohy na střeše. Přijíždíme do jednoho městečka, kde nás vyhazují a připadám si jako bych se ocitl na autobusovém nádraží v Pákistánu, všude smrad, odpadky, troubící autobusy, prodavači, naháněči, kteří vás hned přehání do jiného busu tak, aby byl co nejdřív plný a mohl vyrazit. Prostě jsem byl zas ve svém živlu :o)) Jsou tu převážně vyřazené americké školní autobusy asi tak z 90 %, ovoce je tu už levné a tak si hned dávám ananas a meloun. Nemám moc času, jelikož nám jede už bus dále. V autobuse posedávají jak moderně oblečení domorodci, tak v místních krojích a tak pozoruji místní babičky a děduly jak jim to sekne. Asi po hodině jízdy horským terénem do autobusu nastupuje klaun a klaunice a rozdávají letáky spolu s prezervativem, dostáváme také každý jeden a děda co sedí vedle na lavici na mě šibalsky mrkl a ukazuje mi, že se to natahuje na hlavu :o)) Tak jsem dědulu poplácal po rameni a řekl, že je pěkný kulišák. Smál se tomu a já taky :o)) Děcka dostávaly pro změnu nafukovací balónky a tak bylo v autobuse veselo. Stoupáme horským terénem asi už druhou hodinu, pěkně se ochladilo a začalo mrholit. Mám husinu a začínám klepat zimu. Domorodci se pěkně navlíkli do šálů, jsou zvyklí. Naštěstí začínáme klesat a trošku se otepluje. Ve městě Quetzaltenango přestupujeme na další bus, máme sotva 10 minut a tak stíhám jen na záchod a koupit si tři banány na zaplnění žaludku. Pak frčíme natěsnaní s domorodci až do městečka Solala, přestupujeme do dalšího busu, kde jsme rádi že stojíme. Kolem sedmé večer dorazíme do Panajachel. Sotva vystoupíme, už jsou tu hoteloví naháněči a tak nakonec v druhém penziónku končíme. Hádáme se nějakou dobu s domácí, aby nám vyprala v noci prádlo a pak vyrážíme do města na jídlo. Dáváme si každý tři placky plněné buď sýrem, vepřovým nebo fazolemi. Je vidět, že jsme v turistickém městě, jelikož jídlo je tu pěkně předražené. Pak prcháme do penzionu, jelikož jsme se již 4 dny nemyli a smrad některých z nás, je už k nevydržení. Po kompletní očistě usínáme jako dudci.
2/12/2005 – GUATEMALA - Panajachel (městečko u jezera Atitlan)
Prádlo nemáme vyprané a čekáme až nám v 9 hodin přinesou aspoň vyprané trička a trenky. Pěkně mě to štve, jelikož jsme chtěli brzo ráno vyrazit na túru, na druhou stranu si aspoň udělám pořádek ve financích a napíšu něco do deníčku.
O půl desáté vyrážíme, směr banka. Měním zde šeky a mám problém s autorizací svého podpisu, fotka v pase taky vypadá jinak, ale nakonec směňuji 200$. Byl jsem mile překvapen vstřícností a bezpečností v tak malé bance. Juhuu, už mám zas peníze a tak můžu konečně koupit snídani. Vzal jsem zavděk dvěmi pytlíky se směsí nakrájeného čerstvého exotického ovoce. Nakonec si s klukama dáváme ještě kuře u jednoho stánku a pak se snažíme usmlouvat dobrou cenu za loď přes jezero do městečka Santa Cruz. Odtud vyrážíme pěšky kolem jezera do městečka San Marcos. Trek by měl trvat cca. 3 hodiny a tak plní energie vyrážíme. Cestou vidíme utržené mosty, domy vytržené ze základů či domy plné bahna, tak jak jej zaplavilo při období dešťů. Cesta je velmi příjemná, Honza se snaží pořád najít zralý banán k utrhnutí z banánovníku, nezadařilo se mu, ale aspoň jsme našly keře kávy a chutnáme sladké kávové bobule. Domorodce se mi z počátku nedařilo fotit, ale pak jsem přisel na fintu, jak je fotit od pasu za pomoci sekvenčního snímání a výklopného displeje, tak snad nějaké pěkné fotky budou. Trek nakonec trval kolem 4 hodin, závěrem jsme si dali banánovou buchtu s mlékem a šli čekat na loď. Zde jsme se seznámili s dvěmi Češkami - Ivetou a Ditou. Iveta cestuje a chodí zde na španělštinu, v Čechách dělá u humanitární organizace. Dita sem přijela před dvěma roky na dovolenou a už odsud neodjela, začala tu s přítelem podnikat a jsou tu dle pohledu spokojeni. Loučíme se s holkami a naše loď se už blíží. Při cestě máme srandu z toho, že jsme přetíženi a málem nabíráme vodu. Konečně kolem páté dorážíme do Panajachelu, jdeme se cournout městem a hledáme nějakou místní zaplivanou jídelnu, skoro až za tmy jednu nacházíme a pořizujeme si skvělou večeři za 13Q, ve složení, fazole, párek, vejce, sýr, omáčka, limonáda. Moc se nám zde líbilo. Cestou zaskočíme na net, zda tam nejsou důležité zprávy a pak zabalit batohy a chrnět, jelikož zítra vyrážíme 6:45 autobusem do Chichicastenanga.
Panajachel je velmi turistické město, plné zahraničních turistů, je zde spousta restaurací, hotelů a stánků s tovarem roztodivným. V okolí jezera je postaveno mnoho domků, kde žijí většinou cizinci v penzi, ani se jim nedivím. Je tu opravdu nádherně.
3/12/2005 – GUATEMALA - Chichicastenango
Ráno jsme málem zaspali, už nějak nejsme zvyklí vstávat tak brzy. Takže, v 6:45 vyrážíme na bus a stíháme ho ještě s 15 min. čekáním. Dávám si vymačkanou pomerančovou šťávu a pak už naskakujeme na bus do Chichicastenanga, jednou přesedáme a kolem půl deváté jsme již v Chichicastenangu, kde se chceme podívat na ohromný trh, který se má konat právě dnes v sobotu. Po příjezdu hledáme kde si nechat batohy, jelikož turistické informace jsou zavřené a z jednoho hotelu nás vyhodili. Tak nakonec necháváme bagáž v jednom krámku a vyrážíme na tržiště. Vzali jsme hned útokem stánek s čerstvě nakrájeným ovocem a pak jsme si dali kukuřičné těsto s plnkou, jemuž místní dávali název cucito a pak si Honza dal horkou čokoládu s rýží a já jen sladké mléko s rýží. Procházíme market, ochutnáváme co se dá, fotíme a já nakonec nacházím moje oblíbené passion ovoce, ochutnáváme ještě spoustu jiného neznámého ovoce, které jsem nikdy neviděl. U kostela se dozvídáme, že nedaleko se děje ceremonie a nabízela se nám průvodkyně za 40 Q na osobu, což se nám zdálo moc a tak nakonec vyrážíme sami. Cestou navštěvujeme dílnu na výrobu masek, kde nám nakonec místní rodina zatančila v maskách. Byli jsme z toho trošku rozčarovaní, spíše kluci, jelikož cítili, že je to pro tu rodinu trošku ponižující, dělat takové divadlo pro 4 turisty. Po představení vyrážíme na nedaleký kopec, kde se měl konat obřad. No bylo asi už den po obřadě, ale zase jsme se dozvěděli, že ten největší trh není v sobotu, ale v neděli. Nemáme však čas a musíme jet do Antigui. Vracíme se do města, dáváme si každý dvě jídla, ať se pořádně nacpeme na cestu a pak objevujeme jednoho ševce. Dal jsem mu na zkoušku opravit moje trekové boty a s prací jsem byl nakonec tak spokojen, že jsem mu donesl ještě moje sandály Teva, které mi vydržely sotva tři týdny, kluci ještě donesli svoje rozpárané batohy a tak u ševce zevlujeme aspoň hodinku. Pak vyrážíme na bus do Antigui, jedeme přes dvě a půl hodiny, takže do cíle dorazíme ještě před setměním. Hotely jsou všude plné a nakonec narazíme na jeden hotýlek za dobrou cenu, máme pokoj pro 4 osoby a jsme všichni pohromadě. Večer vyrážíme ještě na noční market, dát si něco do žaludku. A jelikož je tma, tak na kutě. Jo, ještě večer sjednává Honza zítřejší výlet na sopku a budíček je v 5 ráno.
Jinak mám radost jak nám vychází přesuny po Guatemale, na mezispoje čekáme max. 5 minut a už frčíme dalším busem. Provozovat noční přesuny jako v Mexiku se tu nedá, ale doprava v místních amerických školních autobusech je tu vymakaná.
4/12/2005 – GUATEMALA - Antigua
Ráno zase málem zaspáváme, ale stiháme. Autobus přijíždí na roh k hotelu a my už chviličku po šesté frčíme k sopce Pacaya, cestou přibíráme ještě objednané turisty a autobus se nám pěkně zaplnil. Vystupujeme ve vesničce San Francisco a vyrážíme s průvodcem směr vulkán. No vypadá to, že je to pěkná štreka. Jdeme však v poklidu, jelikož průvodce dal do čela důchodce, kteří udávají tempo. Nejdřív se prodíráme lesním porostem a nakonec vycházíme asi po dvou hodinách k úpatí sopky. Honzovi je dost špatně od žaludku ( asi něco špatného snědl) a tak s ním soucítíme. Na úpatí se dohadujeme, zda půjdeme až na vrchol nebo zda tu túra končí, nakonec se opravdu jde až nahoru. Prodíráme se sypkou lávou a funíme jak koně. Na vrcholu se Honza pozvracel a už mu snad bude lépe. Průvodce nás nakonec zavádí po malé stezce až na úplný vrchol sopky, kde z asi dvou metrové díry vystřelují horké plyny z nitra sopky. K díře se dá přiblížit asi na 4 až 5 metrů a pak už by jste byli pečení, jak prasátko. Děláme tu pár fotek a obdivujeme různobarevné útvary na vrcholu. Jsou tu zastoupeny barvy sirnaté žluté, červené, černé lávové a žíhaná fialová. Je tu pěkně vedro a tak asi po půl hoďce opouštíme pekelnou díru a sestupujeme. Sestup byl velmi rychlý, de facto jsme lyžovali po podrážkách bot dolů, za přítomnosti ohromného oblaku prachu. Cesta lesem proběhla v poklidu, jen jsme obdivovali, že jsme ten krpál vůbec tak rychle vyšlápli. Do Antigui se vracíme kolem druhé odpoledne. Honza si jde lehnout na pokoj a já s klukama vyrážím se najíst. Michal s Martinem stávkují, že už nebudou žrát ty místní sračky a že jdou do McDonald's, který se tu kupodivu vyskytuje. Já si kupuji dobrou slepičí polévku a mé oblíbené passion ovoce s avokádem. Po návratu se jen tak válíme na pokoji, píšeme pohledy a já deníček. Seznamujeme se ještě s jedním americkým párem a domlouváme si společnou večeři na zítra :o)
5/12/2005 – GUATEMALA - Antigua
Včera se rozhodlo, že ještě jeden den zůstaneme, Honzovi není pořád nejlépe a my si aspoň vypereme a zhlédneme podrobněji město. Včera jsem se snažil prát kalhoty, ale ještě mi neuschly a tak se všichni pouštíme do dalšího praní. Hotel opouštíme až kolem poledne a frčíme poslat pohledy a já ještě CD s fotkami. Pohledy jsme odeslali, ale za odeslání CD chtěla baba 20$ a tak to zkusím v jiné zemičce. Další akce je sehnat bus lístek do San Salvadoru a pokusit se sehnat salvadorskou měnu. Touláme se jen tak městem, blbneme a fotíme. Antigua je staré koloniální město, je tu opravdu hezky, také se tu vyučuje španělština, tanec a tak je tu spousta turistů co se nejen chtějí dívat na památky a sopky, ale také se i něco přiučit. Dokonce je tu i King burgr a McDonald's a nejen to, i dobré cukrárny. V jedné jsme si dali skvělý banana split za dolar a půl. Dozvěděli jsme se také, že sem jezdí dost Amíci na dovolenou, což vysvětluje ty hamburgrárny. Toho dne jsme potkali ještě pět Čechů - jedna paní tady byla s cestovkou Livingston a pak dva páry, kteří tu byli na vlastní pěst. Navečer kupujeme lístek na bus do San Salvadoru, byl však už o dolar dražší, ale pořád nejlevnější cena, takže ráno v 5:40 odjíždíme. Cestou zpět jsme narazili na malý trekový krámek, kde se mi podařilo koupit nové sandále Teva za 50$, jsou mi skoro malé, ale beru je, jelikož mi ty moje původní opravené praskly zas na jiném místě a tak nemám na výběr. Pak už jen nakupujeme tortily na večeři a mastíme do hotelu. Nency uvařila zatím polévku a tak jsme si za půl hodiny už pochutnávali společně u jednoho stolu. Pak jsem všechny bavil svojí angličtinou jako vždy, nakonec společná fotka na rozloučenou a na kutě.
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleové - Ostrava
Žádné komentáře:
Okomentovat