20/12/2005 – GUATEMALA, Punta Gorda(BLZ) - Livingston (G)
Barbaru vyhnat z postele je těžký úkol a tak vyrážím do ospalé Punta Gordy sám. Městečko ještě spí, ale o chvilku později se začínají trousit první domorodci. Hned se ptají zda něco nepotřebuji a co hledám. Odmítám pomoc a pomalu se dobloudím až do místního přístavu, kde narážím na poštu. Pohledy zde nemají a tak nakonec jej kupuji v jednom krámku, bohužel už nemám belizské dolary a tak platím americkými, no to jsem zvědav jak vystačím s hotovostí. Pak se jdu mrknout zda Barbara vylezla, noooo kupodivu už tu není a pokoj je zamčený, takže přece jen se vykulila s pelechu. Beru si batoh a vyrážím do přístavu, udělal jsem to za pět minut dvanáct, jelikož když jsem tam dorazil tak se spustil pěkný liják. Zevluji na poště a posílám jeden pohled rodičům do kolekce, když tu vidím hned vedle pošty soudní síň. Normálně, vypadala jako ze starého západu, tak jak jsem ji viděl v kovbojkách :o))
V přístavu mě zřízenec nasměroval ke všem formalitám a tak jsem o chvilku šťastný držitel lodního lístku do Livingstonu v Guatemale a také výstupního belizského razítka za pouhé 3,75$US. Mám radost, jelikož při opuštění Belize po souši platíte 18$US, úspora tedy veliká :o)) Barbara už také přichází a ještě jedni starší Amíci z našeho hotelu.
O nedlouho později již frčíme člunem s větrem o závod, trošku nám do toho prší a tak si oblékám bundu a nohavice, jelikož tu pěkně protahuje. O tři čtvrtě hodiny později jsme již v Livingstounu.
Zde vyrážíme hledat s Barbarou hotel a na podruhé máme štěstí, není to nic moc, ale má vlastní koupelnu. Já jsem hladový jako vlk, jelikož jsem již odmítl drahou snídani v Belize a raději si za ty peníze tady koupím luxusní oběd. Jak jsem si řekl, tak jsem udělal, takže ryba a pivko objednáno :o)) Studuji španělštinu, když tu se se mnou dává do řeči místní Garif (černoch) a ptá se odkud jsem. K mému podivu byl na úrovni, znal dokonce Prahu. Koncertoval prý v Evropě a tak znal i pár měst a zemí. Nebyl vlezlý a tak jsem mu dovolil přisednout. Pokecali jsme o Hondurasu a pak přišla řeč na komáry. Říkal, že místní se potírají kokosovým olejem. Když viděl, že mě to zaujalo tak se pro jednu lahvinku hned vydal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si koupil 250ml kokosového oleje za 4 $, myslím, že cena byla nadsazená a účinek nejistý, ale ani nevím proč jsem to koupil. Pak jsem ještě milého černošského dědulu pozval na pivko. Na oplátku mi nakreslil mapku jak si udělat hezký trek po okolí a vyhnal mě s tím, že mám jít hned, jelikož nemusí být taky zítra hezky. Vyprovodil mě kus cesty na pláž a pak už jsem si to šlapal po pláži mezi garifskými chýšemi. Na pláži a kolem ní bylo vidět ještě účinky hurikánu Mich, který zde napáchal velké škody. Přecházím lanový most přes jednu říčku a začínají krásné restaurace s ubytováním, po další půl hoďce je vystřídala osada Indiánů a konečně pak se dostávám k vodopádům s názvem Sedm oltářů. Zde mě jeden černošský dědula zkasíroval o 10Q a pak jsem vpuštěn mezi nádherné kaskádové vodopády v džungli. Zrovna se tu koupaly dvě paninky a tak jsem je se zájmem sledoval. Pokračuji pak dál k menším vodopádům, kde se brouzdám a čekám každou chvilku až sebou někde seknu. Naštěstí se tak nestalo a tak vyrážím k jezírku, kde se koupalo. Teda děcka, řeknu vám, to je to nejhezčí pralesní koupaliště, které jsem doposud viděl. Pěkně jsem si plaval a nade mnou se pnuly liány a vřeštěli ptáci. Skály byly obrostlé mechem a byla tu krásná relaxující atmosféra. Škoda že už musím jít, nebylo by moudré vracet se za tmy a tak opouštím tohle krásné místečko. Cestou zpět ještě fotím jak mravenci útočí na švába, který to měl už spočítané, potkávám červeného papouška, sleduji pelikány jak létají v hejnech a přitom míjejí bílé volavky. Je tu proste živo jako nikde jinde.
Po návratu na pokoj zjišťuji, že nějak nemám peníze a tak vybavený informacemi od Barbary jdu hledat směnárnu. No kámen úrazu je ten, že už jsem zas v španělsky mluvící zemi a potřebuji ještě informaci kdy jede loď do Ria Dulce. Směnu jsem udělal za pomoci posunků, ale na dopravu jsem si vzal universální obrázkový slovník od Vládi a měl jsem obrovskou radost když tomu ženština porozuměla. Bohužel mi však sdělila informaci ve španělštině a tak jsem se po 3 minutách vysvětlování jen usmál a poděkoval. Slovník je dobrý na kladení otázek, ještě musím vymyslet příjem odpovědí tak, abych to pochopil :o))
Před spaním si kupuji pečené kuře s plackou, která byla kupodivu opravdu dobrá a babrám se s tím na pokoji až jsem zadělal prostěradlo. Barbara pořád čte a tak usínám utahaný a oblečený. Probouzím se v noci celý rozbolavený z měkké postele a jsem zvědav, jak dopadnu ráno.
21/12/2005 – GUATEMALA, Livingston - Rio Dulce
Tak jak jsem předpokládal, jsem dolámaný z postele a tak rád opouštím kutloch. Jdu se podívat do ranního městečka a udělat pár foteček a jako hlavní bojový úkol mám koupit si lístek na loď do Rio Dulce. Kupodivu mám zas štěstí, jelikož mě chytil jeden říční kapitán, co uměl anglicky, takže lístek mám z krku a teď jen procházím pobřežím a sleduji jak místní žijí. Je opravdu velký rozdíl, jak tu žije turista a jak domorodec. Turisti si tu nacpávají pupky a spí v pěkných domech, zatím co místní mají pěkné kuči a také nepořádek, avšak na zdejší poměry standart. Cestou zpět vidím jak rybáři házejí kusy nasolených ryb na jeden dvorek a připravují je k sušení na slunci. No měl jsem trošku jinou představu jak se to dělá :o) Musím šetřit a tak si k snídani kupuji jen místní sušenky a něco jako sladký kousek chleba. Chtěl bych totiž s qecalama vystačit, ale pokud si budu kupovat lístek do San Pedra v Hondurasu tak nevyjdu tak jako tak.
Je načase zabalit batoh a vyrazit, do přístavu přicházíme s Barbarou s předstihem a ještě chvilku čekáme na loď. Plavba začíná v deltě řeky Rio Dulce a máme mít čtyři zástavky na krásných místech kolem řeky tak jsem zvědav. Proplouváme přístavem a sledujeme domorodce jak pádlují na vydlabaných kajakách, všude poletují pelikáni a už mi připadají naprosto běžní, ještě před měsícem jsem byl z nich přímo vykulený :o) Cesta ubíhá příjemně, sledujeme ptáky v jejich hnízdištích, rybáře v malých kajakách, jak se snaží něco ulovit a pak odbočujeme do ramene řeky Tatin, kde míjíme pěkné místečko s názvem Finca Tatin. V průvodci jsem se pak dočetl, že se zde pořádají kurzy španělštiny. Škoda, že jsem se to dočetl až v Rio Dulce, asi bych tu na pár dní zůstal. Na řece Tatin zanedlouho kotvíme a jdeme na exkurzi do místní indiánské vesničky. Rukodělné výrobky jsou tu pěkně předražené a tak snad nikdo nekupuje nic. Odnáším si však odtud památku a to pěkně nafocený banánový květ. Po procházce džunglí a exkurzi posvátných míst zdejších Indiánů, vyrážíme. Další zástavka smrdutý termální pramen na břehu řeky. Kapitán pobízí osazenstvo lodě ke koupání, ale nikdo nakonec do té smrduté tůně neleze a tak odplouváme směr leknínová zátoka. To už je lepší, máme čas i na vyfocení leknínů :o) pak už nás čekala jen zástavka u hnízdiště kormoránů. Po této zástavce se řeka rozšířila, tak už jsme sledovali břehy řeky jen z dálky. Po dvou a půlhodince dorážíme do přístaviště městečka Rio Dulce, loučím se zde s Barbarou a jdu se poptat na bus do San Pedra. Bus stojí moc peněz a tak si jdu směnit šek do banky, cestou zpět kupuji lístek na zítra, jelikož dnešní spoj mi už ujel. Teď ještě vyřešit levné ubytování, při přistávání jsem si všiml na druhém břehu řeky becpacker hotel, tak snad tam budu mít štěstí. Přecházím po mostě řeku Rio Dulce a zanedlouho stojím již v hotelu. Super truper, mají tu ubytko za pouhé 2$ to snad ani není možné a tak hezky tady je. Hlad mě trápí a tak tu jen zamykám na pokoji batoh a vyrážím do města. Kupuji zde banány, passion ovoce, ananas a nakonec kukuřičný klas potřený majonézou, kečupem, hořčicí a posypaný kozím sýrem. Jsem fakt zvědavý, jak tahle věc chutná :o) No sníst se to dalo, ale každý den to nemusím :o)) Strašně prší a tak se vracím na hotel, kde se vrhám na internet. Zpráv je tu haba kuk, ale nejdřív musím dopsat deník, jelikož mám tři dny skluz a pak se vrhnu na poštu. Začínám zcela vážně zvažovat, že se zítra pokusím vrátit lístek do Hondurasu a zůstanu zde přes vánoce, je tu levně, fajn prostředí, internet a co víc si přát :o))
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleová - Ostrava
Barbaru vyhnat z postele je těžký úkol a tak vyrážím do ospalé Punta Gordy sám. Městečko ještě spí, ale o chvilku později se začínají trousit první domorodci. Hned se ptají zda něco nepotřebuji a co hledám. Odmítám pomoc a pomalu se dobloudím až do místního přístavu, kde narážím na poštu. Pohledy zde nemají a tak nakonec jej kupuji v jednom krámku, bohužel už nemám belizské dolary a tak platím americkými, no to jsem zvědav jak vystačím s hotovostí. Pak se jdu mrknout zda Barbara vylezla, noooo kupodivu už tu není a pokoj je zamčený, takže přece jen se vykulila s pelechu. Beru si batoh a vyrážím do přístavu, udělal jsem to za pět minut dvanáct, jelikož když jsem tam dorazil tak se spustil pěkný liják. Zevluji na poště a posílám jeden pohled rodičům do kolekce, když tu vidím hned vedle pošty soudní síň. Normálně, vypadala jako ze starého západu, tak jak jsem ji viděl v kovbojkách :o))
V přístavu mě zřízenec nasměroval ke všem formalitám a tak jsem o chvilku šťastný držitel lodního lístku do Livingstonu v Guatemale a také výstupního belizského razítka za pouhé 3,75$US. Mám radost, jelikož při opuštění Belize po souši platíte 18$US, úspora tedy veliká :o)) Barbara už také přichází a ještě jedni starší Amíci z našeho hotelu.
O nedlouho později již frčíme člunem s větrem o závod, trošku nám do toho prší a tak si oblékám bundu a nohavice, jelikož tu pěkně protahuje. O tři čtvrtě hodiny později jsme již v Livingstounu.
Zde vyrážíme hledat s Barbarou hotel a na podruhé máme štěstí, není to nic moc, ale má vlastní koupelnu. Já jsem hladový jako vlk, jelikož jsem již odmítl drahou snídani v Belize a raději si za ty peníze tady koupím luxusní oběd. Jak jsem si řekl, tak jsem udělal, takže ryba a pivko objednáno :o)) Studuji španělštinu, když tu se se mnou dává do řeči místní Garif (černoch) a ptá se odkud jsem. K mému podivu byl na úrovni, znal dokonce Prahu. Koncertoval prý v Evropě a tak znal i pár měst a zemí. Nebyl vlezlý a tak jsem mu dovolil přisednout. Pokecali jsme o Hondurasu a pak přišla řeč na komáry. Říkal, že místní se potírají kokosovým olejem. Když viděl, že mě to zaujalo tak se pro jednu lahvinku hned vydal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si koupil 250ml kokosového oleje za 4 $, myslím, že cena byla nadsazená a účinek nejistý, ale ani nevím proč jsem to koupil. Pak jsem ještě milého černošského dědulu pozval na pivko. Na oplátku mi nakreslil mapku jak si udělat hezký trek po okolí a vyhnal mě s tím, že mám jít hned, jelikož nemusí být taky zítra hezky. Vyprovodil mě kus cesty na pláž a pak už jsem si to šlapal po pláži mezi garifskými chýšemi. Na pláži a kolem ní bylo vidět ještě účinky hurikánu Mich, který zde napáchal velké škody. Přecházím lanový most přes jednu říčku a začínají krásné restaurace s ubytováním, po další půl hoďce je vystřídala osada Indiánů a konečně pak se dostávám k vodopádům s názvem Sedm oltářů. Zde mě jeden černošský dědula zkasíroval o 10Q a pak jsem vpuštěn mezi nádherné kaskádové vodopády v džungli. Zrovna se tu koupaly dvě paninky a tak jsem je se zájmem sledoval. Pokračuji pak dál k menším vodopádům, kde se brouzdám a čekám každou chvilku až sebou někde seknu. Naštěstí se tak nestalo a tak vyrážím k jezírku, kde se koupalo. Teda děcka, řeknu vám, to je to nejhezčí pralesní koupaliště, které jsem doposud viděl. Pěkně jsem si plaval a nade mnou se pnuly liány a vřeštěli ptáci. Skály byly obrostlé mechem a byla tu krásná relaxující atmosféra. Škoda že už musím jít, nebylo by moudré vracet se za tmy a tak opouštím tohle krásné místečko. Cestou zpět ještě fotím jak mravenci útočí na švába, který to měl už spočítané, potkávám červeného papouška, sleduji pelikány jak létají v hejnech a přitom míjejí bílé volavky. Je tu proste živo jako nikde jinde.
Po návratu na pokoj zjišťuji, že nějak nemám peníze a tak vybavený informacemi od Barbary jdu hledat směnárnu. No kámen úrazu je ten, že už jsem zas v španělsky mluvící zemi a potřebuji ještě informaci kdy jede loď do Ria Dulce. Směnu jsem udělal za pomoci posunků, ale na dopravu jsem si vzal universální obrázkový slovník od Vládi a měl jsem obrovskou radost když tomu ženština porozuměla. Bohužel mi však sdělila informaci ve španělštině a tak jsem se po 3 minutách vysvětlování jen usmál a poděkoval. Slovník je dobrý na kladení otázek, ještě musím vymyslet příjem odpovědí tak, abych to pochopil :o))
Před spaním si kupuji pečené kuře s plackou, která byla kupodivu opravdu dobrá a babrám se s tím na pokoji až jsem zadělal prostěradlo. Barbara pořád čte a tak usínám utahaný a oblečený. Probouzím se v noci celý rozbolavený z měkké postele a jsem zvědav, jak dopadnu ráno.
21/12/2005 – GUATEMALA, Livingston - Rio Dulce
Tak jak jsem předpokládal, jsem dolámaný z postele a tak rád opouštím kutloch. Jdu se podívat do ranního městečka a udělat pár foteček a jako hlavní bojový úkol mám koupit si lístek na loď do Rio Dulce. Kupodivu mám zas štěstí, jelikož mě chytil jeden říční kapitán, co uměl anglicky, takže lístek mám z krku a teď jen procházím pobřežím a sleduji jak místní žijí. Je opravdu velký rozdíl, jak tu žije turista a jak domorodec. Turisti si tu nacpávají pupky a spí v pěkných domech, zatím co místní mají pěkné kuči a také nepořádek, avšak na zdejší poměry standart. Cestou zpět vidím jak rybáři házejí kusy nasolených ryb na jeden dvorek a připravují je k sušení na slunci. No měl jsem trošku jinou představu jak se to dělá :o) Musím šetřit a tak si k snídani kupuji jen místní sušenky a něco jako sladký kousek chleba. Chtěl bych totiž s qecalama vystačit, ale pokud si budu kupovat lístek do San Pedra v Hondurasu tak nevyjdu tak jako tak.
Je načase zabalit batoh a vyrazit, do přístavu přicházíme s Barbarou s předstihem a ještě chvilku čekáme na loď. Plavba začíná v deltě řeky Rio Dulce a máme mít čtyři zástavky na krásných místech kolem řeky tak jsem zvědav. Proplouváme přístavem a sledujeme domorodce jak pádlují na vydlabaných kajakách, všude poletují pelikáni a už mi připadají naprosto běžní, ještě před měsícem jsem byl z nich přímo vykulený :o) Cesta ubíhá příjemně, sledujeme ptáky v jejich hnízdištích, rybáře v malých kajakách, jak se snaží něco ulovit a pak odbočujeme do ramene řeky Tatin, kde míjíme pěkné místečko s názvem Finca Tatin. V průvodci jsem se pak dočetl, že se zde pořádají kurzy španělštiny. Škoda, že jsem se to dočetl až v Rio Dulce, asi bych tu na pár dní zůstal. Na řece Tatin zanedlouho kotvíme a jdeme na exkurzi do místní indiánské vesničky. Rukodělné výrobky jsou tu pěkně předražené a tak snad nikdo nekupuje nic. Odnáším si však odtud památku a to pěkně nafocený banánový květ. Po procházce džunglí a exkurzi posvátných míst zdejších Indiánů, vyrážíme. Další zástavka smrdutý termální pramen na břehu řeky. Kapitán pobízí osazenstvo lodě ke koupání, ale nikdo nakonec do té smrduté tůně neleze a tak odplouváme směr leknínová zátoka. To už je lepší, máme čas i na vyfocení leknínů :o) pak už nás čekala jen zástavka u hnízdiště kormoránů. Po této zástavce se řeka rozšířila, tak už jsme sledovali břehy řeky jen z dálky. Po dvou a půlhodince dorážíme do přístaviště městečka Rio Dulce, loučím se zde s Barbarou a jdu se poptat na bus do San Pedra. Bus stojí moc peněz a tak si jdu směnit šek do banky, cestou zpět kupuji lístek na zítra, jelikož dnešní spoj mi už ujel. Teď ještě vyřešit levné ubytování, při přistávání jsem si všiml na druhém břehu řeky becpacker hotel, tak snad tam budu mít štěstí. Přecházím po mostě řeku Rio Dulce a zanedlouho stojím již v hotelu. Super truper, mají tu ubytko za pouhé 2$ to snad ani není možné a tak hezky tady je. Hlad mě trápí a tak tu jen zamykám na pokoji batoh a vyrážím do města. Kupuji zde banány, passion ovoce, ananas a nakonec kukuřičný klas potřený majonézou, kečupem, hořčicí a posypaný kozím sýrem. Jsem fakt zvědavý, jak tahle věc chutná :o) No sníst se to dalo, ale každý den to nemusím :o)) Strašně prší a tak se vracím na hotel, kde se vrhám na internet. Zpráv je tu haba kuk, ale nejdřív musím dopsat deník, jelikož mám tři dny skluz a pak se vrhnu na poštu. Začínám zcela vážně zvažovat, že se zítra pokusím vrátit lístek do Hondurasu a zůstanu zde přes vánoce, je tu levně, fajn prostředí, internet a co víc si přát :o))
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleová - Ostrava
Žádné komentáře:
Okomentovat