O ranním vstávání raději už psát nebudu, ale čtvrtá hodina ranní to jistila. Frčíme minibusem směr Belize a pospáváme. Na Guatemalské hranici jsme zaplatili 10Q za výstup 
ze země a na belizské celnici se dozvídáme, že za opuštění země se platí 18$ US, což kluky úplně rozčarovalo, jelikož už nemají peníze. Nicméně Belizská celnice působí velmi moderně a jsem zvědav, jak bude Belize jako taková vypadat. Projíždíme pohraničními městy a je tu trošku uklizeno narozdíl od Guatemaly, ale baráčky jsou stejné, dřevené. Před polednem se dostáváme do Belize City, kde se loučím s kluky, musím říct, že mi ti holomci budou chybět, užili jsme si spolu spoustu srandy a taky spoustu smradu :o))
Bus s kluky již odjíždí, já si jdu směnit dolary na místní měnu a pak zvažuji, zda jít na internet nebo už jet lodí na ostrov Caye Caulker. Internet zvítězil a tak jdu napsat našim aspoň krátkou zprávu, jelikož mamina mi už psala jak doufá, že v brzké době vymyslí nějakou věc, aby mi mohla dát přes internet do držky :o)) No já vím, že jsem pacholek, ale každý den byl vyloženě napráskaný. Teď budu zas cestovat sám a budu mít více času na emaily a hlavně na dopsání deníčku.
Z internetu ještě prchám koupit hamburgra a stíhám loď jen taktak. Na ostrov jedem skoro hodinu a už přistáváme u ostrovního mola. Jsem úplně unesen, jelikož místní pláže jsou opravdu nádherné. Kdo by chtěl fotit reklamní fotky na idylickou dovolenou v Karibiku, měl by jet sem. Po půlhodině hledání nacházím Natasu, u které se dá postavit i stan. Cena mezi stanem a dormitory byla nepatrná a tak se rozhoduji pro dormitory. Je tu také kuchyň, takže snad ušetřím, když si budu vařit.
Na ostrově mám schůzku se spolužáky, kluky co jsme je potkali ve Flores, holomci řekli že napíšou email kde bydlí a vykašlali se na to. Aspoň budu mít více času na psaní deníku :o) Zbytek dne obcházím potápěčské základny a zvažuji, zda si tady dám ponor k vánocům, přece jen jsem na druhém nejkrásnějším korálovém útesu na světě. Asi bych toho v budoucnu litoval a tak si dávám dva ponory, které jsou jednou tak drahé oproti Roatanu. Zbytek dne se toulám po ostrově a k večeři si kupuji ve zdejším bufetu smaženou barakudu s rýží. Teda byla to ale mňamka. Pak jdu chrnět, jelikož místní komáří píchnutí jsou o poznání bolestivější. Je jich sice málo, ale když píchne, tak to je puchýř jako prase.
17/12/2005 – BELIZE - ostrov Caye Caulker
O deváté mám ponor a tak mám ještě čas. Přebaluji si věci a stěhuji se na lepší postel. Na základnu přicházím o půl deváté, jelikož chci ještě platit. To prý bude stačit až po návratu a tak si připravuji potápěčské instrumenty. Některé věci se mi moc nelíbí a vracím opasek, který nejde pořádně utáhnout. Na to že to mají tady tak drahé, jsem očekával lepší vybavení. Docela mi to kazilo první dojem. Ráno jsem si naštěstí vzal prášky ať mi není špatně na lodi a učinil jsem fakt dobře. Zdejší moře je mělké a vlny se zvětšují o útesy a tak to s lodí pořádně cvičilo.
První ponor byl do vraku menší nákladní lodě a moc mě nenadchl, jelikož jsem očekával mnohem více. Po ponoru jsme jeli šnorchlovat mezi žraloky a rejnoky. Byl to super relax, když se vám pod nohama válí žralok a vyhřívá se v mělčinách. Po šnorchlování jsme dostali dva plátky ananasu a nějakou tu sušenku. Frčíme na druhý ponor a zatím pomalu lituji peněz.
Na druhém ponoru se začala situace zlepšovat, viděli jsme langusty, kraba, žraloky, želvu a stingra (nevím jestli je to přesné, vypadá to jako malá manta, ale je to bíle tečkované).
Krásný pohled byl na to, jak žralok kříží cestu želvímu mláděti a stingry jsem viděl asi tři jak majestátně letí ve vodě a byly to pěkné kousky :o)) Tak to se mi hned zlepšila nálada a nelituji peněz. I korály byly nádherné, stojí to opravdu za to. Avšak co se týče potápěčské základny, tak na Roatanu byla mnohem přátelštější atmosféra.
Tož už stojím zas na pevnině a koukám co nejdřív vyprat svoje smradlavé oblečení, nebudu přece dělat mamince ve světě ostudu :o)) Nakonec platím neskutečných 6$ US dolarů, no raději bych chodil špinavý :o( Jdu tu sumu raději zajíst a tak dojídám zbytek rýže ze včerejška a k tomu si opékám landsmeet. To už jsem dlouho neměl, landsmeet to je mňamka :o)) Odpoledne potkávám jednoho z těch holomků, co mi měli napsat kde jsou. Jdeme k nim na hotel a dozvídám se, že také neodolali a dělali si potápěčský kurz jako kluci a taky že mají pořádnou sračku. Jdeme pak společně na večeři, kde já si dávám krevety se soumej a klukům ordinuji samotnou rýži, jelikož je to v jejich stavu asi to nejlepší. Kupujeme si ještě jedno místní pivko, ať vím co tu vůbec dělají a jdeme to vše pozřít ke mě do hostelu, jelikož mám velký stůl. Taky kecáme až do večera, pak vyrážím s kluky, jelikož mi nabídli zdarma vodu. Po návratu dopisuji deníček, protože jej mám v pěkném skluzu.
18/12/2005 – BELIZE - ostrov Caye Caulker
Jeden hajzlík komár mě píchnul do rtu a měl jsem ho v noci jako havajský trubač, holomek jeden.
Pro zlepšení nálady si ráno smažím dva banány v oleji, v kterém jsem včera dělal lansmeet. Kupodivu to banány nějak nepoznamenalo a tak jsem měl dobrou mňamku k snídani. Vařím ještě litr a půl čaje , který si pak pěkně vychladím a budu si jej užívat po zbytek dne.
Dnes jsem toho moc neudělal, jen jsem se povaloval na pláži a občas něco vyfotil. Tento ostrov je zatím nejhezčí, co se týče šnorchlování a krásně modré vody díky útesům. Ryb a všelijakého vodního zvěrstva je tu úplně požehnaně a proto i běžný turista odjíždí se spoustou zážitků.
Kolem třetí hodiny vyhlížím kluky Josefa s Davidem, to už měli ukončit potápěčský kurz. Nikde nejsou a tak hlady nevydržím a jdu si dát krevety s rýží, přece tu neumřu hlady :o) Kluci se stavují až kolem páté u mě v hostelu a vyrážíme do města. Kluci se cpou v našem oblíbeném bufetu, koupily mi pivka a já na oplátku kupuji banány, které hned jdeme ke mě na hostel usmažit. Cestou ještě kupujeme malou lahvinku místního rumu, kterou si jdeme po smažených banánech vychutnat pod hvězdy na molo. Tady jen kecáme o životě a občas se nám do toho mihne žralok či rejnok, co hledá něco k snědku v pobřežních védách kolem mola.
Snažím se kluky ukecat na ranní vstávání, ať vyrazíme v 8:30 lodí z ostrova, jsem zvědav jak to tedy zítra dopadne :o)
19/12/2005 – BELIZE - Caye Caulker - Punta Gorda
Ráno raníčko vstávám opravdu brzy a přebaluji si batoh. K mému překvapení se mi do spodní přihrádky batohu vešel spacák, stan, těžké trekové boty, karimatka a pončo. Nechci tomu věřit, proto ještě jednou rozbaluji zda je tam všechno a fakt to tam je. Mám prostě úžasný batoh :o)) Rychle platím a už si to ženu přesně v osm hodin ke klukům. Nevěřím svým očím, kluci si fakt přivstali a tak pojedeme společně. Kupujeme si ještě malou snídani a už postáváme nervózně na molu. O chvilku později už frčíme kolem malých ostrůvků a míjíme krásné korálové útesy s tyrkysově modrou vodou, sbohem Karibiku, bylo tu krásně.
Kolem desáté připlouváme do Belize City, hned prcháme na internet, ale spojení je tak pomalé, že mi bere všechnu naději, že někomu pořádně napíšu. Nedá se nic dělat, musíme jít na bus, kluci jedou do Mexika a já až na nejjižnější cíp Belize, do přístavního města Punta Gorda. Cestou na bus kupujeme ovoce a natolik nám zachutnalo, že si na tržišti vedle autobusáků necháváme nakrájet ještě jeden ananas. Autobusy nám jedou ve stejný čas a tak se s kluky loučím jako první a jdu zaujmout pozice do busu. Nevím proč, ale je příjemné cestovat v partě bláznů, asi si to člověk více užije :o)
Pak už frčím skoro sedm hodin do Punta Gordy, kde vystupuji společně s jednou Holanďankou Barbarou. Najímáme si spolu pokoj, jelikož je to levnější. Moc se mi do anglické konverzace nechce a proto jdu brzy na kutě. Ještě se však domlouváme na ranním vstávání, ať se mrkneme na pláž za úsvitu.
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleové - Ostrava
ze země a na belizské celnici se dozvídáme, že za opuštění země se platí 18$ US, což kluky úplně rozčarovalo, jelikož už nemají peníze. Nicméně Belizská celnice působí velmi moderně a jsem zvědav, jak bude Belize jako taková vypadat. Projíždíme pohraničními městy a je tu trošku uklizeno narozdíl od Guatemaly, ale baráčky jsou stejné, dřevené. Před polednem se dostáváme do Belize City, kde se loučím s kluky, musím říct, že mi ti holomci budou chybět, užili jsme si spolu spoustu srandy a taky spoustu smradu :o))Bus s kluky již odjíždí, já si jdu směnit dolary na místní měnu a pak zvažuji, zda jít na internet nebo už jet lodí na ostrov Caye Caulker. Internet zvítězil a tak jdu napsat našim aspoň krátkou zprávu, jelikož mamina mi už psala jak doufá, že v brzké době vymyslí nějakou věc, aby mi mohla dát přes internet do držky :o)) No já vím, že jsem pacholek, ale každý den byl vyloženě napráskaný. Teď budu zas cestovat sám a budu mít více času na emaily a hlavně na dopsání deníčku.
Z internetu ještě prchám koupit hamburgra a stíhám loď jen taktak. Na ostrov jedem skoro hodinu a už přistáváme u ostrovního mola. Jsem úplně unesen, jelikož místní pláže jsou opravdu nádherné. Kdo by chtěl fotit reklamní fotky na idylickou dovolenou v Karibiku, měl by jet sem. Po půlhodině hledání nacházím Natasu, u které se dá postavit i stan. Cena mezi stanem a dormitory byla nepatrná a tak se rozhoduji pro dormitory. Je tu také kuchyň, takže snad ušetřím, když si budu vařit.
Na ostrově mám schůzku se spolužáky, kluky co jsme je potkali ve Flores, holomci řekli že napíšou email kde bydlí a vykašlali se na to. Aspoň budu mít více času na psaní deníku :o) Zbytek dne obcházím potápěčské základny a zvažuji, zda si tady dám ponor k vánocům, přece jen jsem na druhém nejkrásnějším korálovém útesu na světě. Asi bych toho v budoucnu litoval a tak si dávám dva ponory, které jsou jednou tak drahé oproti Roatanu. Zbytek dne se toulám po ostrově a k večeři si kupuji ve zdejším bufetu smaženou barakudu s rýží. Teda byla to ale mňamka. Pak jdu chrnět, jelikož místní komáří píchnutí jsou o poznání bolestivější. Je jich sice málo, ale když píchne, tak to je puchýř jako prase.
17/12/2005 – BELIZE - ostrov Caye Caulker
O deváté mám ponor a tak mám ještě čas. Přebaluji si věci a stěhuji se na lepší postel. Na základnu přicházím o půl deváté, jelikož chci ještě platit. To prý bude stačit až po návratu a tak si připravuji potápěčské instrumenty. Některé věci se mi moc nelíbí a vracím opasek, který nejde pořádně utáhnout. Na to že to mají tady tak drahé, jsem očekával lepší vybavení. Docela mi to kazilo první dojem. Ráno jsem si naštěstí vzal prášky ať mi není špatně na lodi a učinil jsem fakt dobře. Zdejší moře je mělké a vlny se zvětšují o útesy a tak to s lodí pořádně cvičilo.
První ponor byl do vraku menší nákladní lodě a moc mě nenadchl, jelikož jsem očekával mnohem více. Po ponoru jsme jeli šnorchlovat mezi žraloky a rejnoky. Byl to super relax, když se vám pod nohama válí žralok a vyhřívá se v mělčinách. Po šnorchlování jsme dostali dva plátky ananasu a nějakou tu sušenku. Frčíme na druhý ponor a zatím pomalu lituji peněz.
Na druhém ponoru se začala situace zlepšovat, viděli jsme langusty, kraba, žraloky, želvu a stingra (nevím jestli je to přesné, vypadá to jako malá manta, ale je to bíle tečkované).
Krásný pohled byl na to, jak žralok kříží cestu želvímu mláděti a stingry jsem viděl asi tři jak majestátně letí ve vodě a byly to pěkné kousky :o)) Tak to se mi hned zlepšila nálada a nelituji peněz. I korály byly nádherné, stojí to opravdu za to. Avšak co se týče potápěčské základny, tak na Roatanu byla mnohem přátelštější atmosféra.
Tož už stojím zas na pevnině a koukám co nejdřív vyprat svoje smradlavé oblečení, nebudu přece dělat mamince ve světě ostudu :o)) Nakonec platím neskutečných 6$ US dolarů, no raději bych chodil špinavý :o( Jdu tu sumu raději zajíst a tak dojídám zbytek rýže ze včerejška a k tomu si opékám landsmeet. To už jsem dlouho neměl, landsmeet to je mňamka :o)) Odpoledne potkávám jednoho z těch holomků, co mi měli napsat kde jsou. Jdeme k nim na hotel a dozvídám se, že také neodolali a dělali si potápěčský kurz jako kluci a taky že mají pořádnou sračku. Jdeme pak společně na večeři, kde já si dávám krevety se soumej a klukům ordinuji samotnou rýži, jelikož je to v jejich stavu asi to nejlepší. Kupujeme si ještě jedno místní pivko, ať vím co tu vůbec dělají a jdeme to vše pozřít ke mě do hostelu, jelikož mám velký stůl. Taky kecáme až do večera, pak vyrážím s kluky, jelikož mi nabídli zdarma vodu. Po návratu dopisuji deníček, protože jej mám v pěkném skluzu.
18/12/2005 – BELIZE - ostrov Caye Caulker
Jeden hajzlík komár mě píchnul do rtu a měl jsem ho v noci jako havajský trubač, holomek jeden.
Pro zlepšení nálady si ráno smažím dva banány v oleji, v kterém jsem včera dělal lansmeet. Kupodivu to banány nějak nepoznamenalo a tak jsem měl dobrou mňamku k snídani. Vařím ještě litr a půl čaje , který si pak pěkně vychladím a budu si jej užívat po zbytek dne.Dnes jsem toho moc neudělal, jen jsem se povaloval na pláži a občas něco vyfotil. Tento ostrov je zatím nejhezčí, co se týče šnorchlování a krásně modré vody díky útesům. Ryb a všelijakého vodního zvěrstva je tu úplně požehnaně a proto i běžný turista odjíždí se spoustou zážitků.
Kolem třetí hodiny vyhlížím kluky Josefa s Davidem, to už měli ukončit potápěčský kurz. Nikde nejsou a tak hlady nevydržím a jdu si dát krevety s rýží, přece tu neumřu hlady :o) Kluci se stavují až kolem páté u mě v hostelu a vyrážíme do města. Kluci se cpou v našem oblíbeném bufetu, koupily mi pivka a já na oplátku kupuji banány, které hned jdeme ke mě na hostel usmažit. Cestou ještě kupujeme malou lahvinku místního rumu, kterou si jdeme po smažených banánech vychutnat pod hvězdy na molo. Tady jen kecáme o životě a občas se nám do toho mihne žralok či rejnok, co hledá něco k snědku v pobřežních védách kolem mola.
Snažím se kluky ukecat na ranní vstávání, ať vyrazíme v 8:30 lodí z ostrova, jsem zvědav jak to tedy zítra dopadne :o)
19/12/2005 – BELIZE - Caye Caulker - Punta Gorda
Ráno raníčko vstávám opravdu brzy a přebaluji si batoh. K mému překvapení se mi do spodní přihrádky batohu vešel spacák, stan, těžké trekové boty, karimatka a pončo. Nechci tomu věřit, proto ještě jednou rozbaluji zda je tam všechno a fakt to tam je. Mám prostě úžasný batoh :o)) Rychle platím a už si to ženu přesně v osm hodin ke klukům. Nevěřím svým očím, kluci si fakt přivstali a tak pojedeme společně. Kupujeme si ještě malou snídani a už postáváme nervózně na molu. O chvilku později už frčíme kolem malých ostrůvků a míjíme krásné korálové útesy s tyrkysově modrou vodou, sbohem Karibiku, bylo tu krásně.
Kolem desáté připlouváme do Belize City, hned prcháme na internet, ale spojení je tak pomalé, že mi bere všechnu naději, že někomu pořádně napíšu. Nedá se nic dělat, musíme jít na bus, kluci jedou do Mexika a já až na nejjižnější cíp Belize, do přístavního města Punta Gorda. Cestou na bus kupujeme ovoce a natolik nám zachutnalo, že si na tržišti vedle autobusáků necháváme nakrájet ještě jeden ananas. Autobusy nám jedou ve stejný čas a tak se s kluky loučím jako první a jdu zaujmout pozice do busu. Nevím proč, ale je příjemné cestovat v partě bláznů, asi si to člověk více užije :o)
Pak už frčím skoro sedm hodin do Punta Gordy, kde vystupuji společně s jednou Holanďankou Barbarou. Najímáme si spolu pokoj, jelikož je to levnější. Moc se mi do anglické konverzace nechce a proto jdu brzy na kutě. Ještě se však domlouváme na ranním vstávání, ať se mrkneme na pláž za úsvitu.
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleové - Ostrava
Žádné komentáře:
Okomentovat