24/02/2005 - NEW ZEALAND - Auckland
Přiletěl jsem v jednu hodinu novozélandského času, odbavení proběhlo tak hladce, že jsem tomu nemohl věřit. Je fakt, že jsem se spletl v odpovědi na úředníkovu otázku jak dlouho jsem byl v Austrálii, myslel jsem, že se ptá jak dlouho budu na NZ a tak jsem mu řekl tři měsíce. Byl potěšen a nevšiml si mého tranzitního víza a jiných privilegií, které mi udělilo australské imigrační v PNG. Ukázal jsem mu jen letenku na Fiji a pak jsem si pošlapal s botami v desinfekčním roztoku a byl jsem na NZ půdě vítaným turistou :o) A však vzhledem k úsporným opatřením, zůstávám sedět v letištní hale do sedmé hodiny ranní. Sleduji jak přátele a rodiny vítají své blízké a představuji si, jak to bude vypadat, až se já budu vracet po pár letech. Už se rozednilo a tak je čas vyrazit do města. Sedám na MHD a už frčím do centra, řidič je upovídaný chlapík a tak se pořád na něco někoho ptá. Vedle mě sedí pán z Kanady, co jede za pár dní do Čech. Ten svět je fakt malý :o) První šok byla cena za MHD, zaplatil jsem za 15 minutovou jízdu 13 dolarů. No chvilku jsem koukal na řidiče s otevřenou pusou až mi s omluvou řekl, že šly ceny po novém roce trochu nahoru. Ptal jsem se ho zda se nespletl v desetinné čárce, ale cena byla správná, ještě jsem se díval kolik platí ostatní. První šok za mnou, teď se jdu nechat šokovat cenami za ubytování. Jako první navštěvuji centrum pro becpekry, za noc v dormitoru tu chtějí 23 dolarů a jak jsem se později díval do průvodce, tak ceny jsou všude plus mínus dolar. Takže zůstávám tu, ale check aut je až v deset a tak jdu do města koupit si Lonely Planet průvodce. V prvním antikvariátu jsem neuspěl, ale poradila mi jiný, kde jsem sice Lonely Planet nenašel, ale byl tam neméně kvalitní průvodce ........... Dostávám studentskou slevu a kupuji jej za 13$. Jsem hladový jako vlk, ráno jsem snědl jen čínskou nudlovou polévku z pytlíku nezalitou vodou a tak si kupuji bagetu. Pořád se rozhoduji zda mám či nemám jít do muzea, když je tu vše tak drahé, ale nakonec jdu poněvadž bych toho pak litoval. Muzeum hledám skoro hodinu a nakonec mi museli poradit dvě starší Francouzky. Vstupné pro studenty 12$, no snad to bude stát za to. Dokonce mi i pokladní slíbila představení místního folklóru v živé formě:o) Ouu, hned v prvním sále jsem byl rád, že jsem sem šel, byli zde zastoupené kultury z nedalekých ostrovů a to co jsem v PNG běžně viděl a také i používal, mají tady ve vitrínách za tlustým sklem. Zase si nadávám jaký jsem škudlil, že jsem toho v PNG moc nenakoupil a tady si toho cením jako oka v hlavě. Juhuu! Mám úplně stejnou pletenou tašku jako je ve vitríně a i náramky a náhrdelníky jsou velmi podobné a ze stejných materiálů. Mám radost :o) V přízemí byli zastoupeny domorodé kultury a osídlení NZ, o patro výše byla fauna a konečně v třetím patře válečné konflikty v jichž se účastnila Novozélandská armáda, byla zde dokonce raketa V2, takzvaná „létající bomba“, kterou Hitler použil na Londýn. Kolekce, obzvlášť ta armádní, byla skvělá. Sakra co to slyším, joo troubení na mušli bude přece jenom to představení. O pár minut později sedím v malém sále spolu s japončíky a dívám se na tři ženy a tři muže, jak tancují, zpívají a ukazují bojová umění místních Maorů. Ouu, bylo to fakt hezké. V muzeu jsem strávil víc než čtyři hodiny a to jsem pospíchal. Pokud někdy budete v Aucklandu, určitě si tam zajděte, dobře investované peníze:o) Pomalu se vracím přes park na Quien street, kde mám hostel. Mám hlad jako vlk a tak si kupuji další bagetu. Pomalu kráčím ulicí a začíná mi být smutno za PNG. Nikdo mě tu nezdraví, neusmívá se, nemám komu podat ruku a prohodit s ním řeč. Aucklend je standardní zápaďácké město, anonymita, anonymita. Asi se ještě jednou do PNG podívám, jsem rád, že tam mám dobré přátele, nejen mezi misionáři, ale i domorodými lidmi. V PNG bylo sice drahé ubytování a transport, ale hlady jsem nikdy netrpěl. Tady je drahé vše a asi mě jak v PNG domorodci nenechají spát v jejich kostele či domě. Ještě že mám vás, rodinu a přátele a tak si ten žvanec koupit mohu, nevím zda by mi jinak něco zbylo po peripetiích s australskou ambasádou a přebukování letenek. Zbytek dne dospávám probděnou noc a pak jdu na net přečíst si emaily a napsat Péťovi, který mi tu pomáhá s prací, jelikož tu nějaký rok žil. Píši ještě našim a pak mojí PNG rodině, že jsem dorazil OK. Jo vlastně jsem psal ještě Ralphovi, kamarádovi ze Švýcarska, co by se měl pohybovat někde tu. Za pár minut mám odpověď, že je teď v Japonsku. No zdržel jsem se v PNG a nestihl jsem náš sraz :o( Ali je také daleko a tak tu dělám vlka samotáře:o)
25/02/2005 - NEW ZEALAND - Auckland
- kupuji batůžek
- pouzdro na PDA
- ešus
26/02/2005 - NEW ZEALAND - Auckland
- kupuji stan
- setkání s českou prodavačkou
- nákup jídla
27/02/2005 - NEW ZEALAND - Auckland
- odjezd, lístek do.....
- první stop kuřecí farmář
- 2. stop prodavač květin Toupo
- 3. stop holčina z AU armádní lodi NAIPIR
- potkávám Čechy
- ubytování v campu v centru, batoh je těžký jako prase
28/02/2005 - NEW ZEALAND - Napier
- návštěva delfinária
- potkáváme další Čechy ve 200tis/městě
- jdu hledat levnější camp
- drahý internet
- nákup, vaření večeře, dopisování deníku
01/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier
Vůbec se mi ráno nechce, někam šlapat, ale musím sehnat práci. Tak si to šlapu přes celé město úplně mimo mapu a hledám sad jablečný, co mi poslal Petr Hořeni kontakt. Šlapu si to asi hodinku, než jej najdu. Procházím po štěrkové cestě sadem až k malému baráčku za nímž je i pár karavanů a kancelář. V kanceláři však nikdo nebyl a tak odchytávám traktoristu a ptám se na Stuarta, manažera místního sadu. Řidic mě naložil na vidle traktoru a už si to se mnou uháněl mezi řádky. Stuarta jsme po 5 minutách našli, ale říkal, že práci pro mě nemá. Tak jsem zase začal plácat tou mou skvělou angličtinou a tak říkal, že se ještě poptá. Nakonec se přece jen práce pro mě našla. Ukázal mi ještě ubytování. Měl jsem štěstí a budu bydlet v domečku a ne v karavanu. Když Stuart zjistil, že nemám auto a že jsem si to šlapal z města pěšky, tak mě naložil do auta a odvezl do campu, kde naložil můj batoh a stan. Pak se mnou zajel na úřad zažádat o IRD číslo ( číslo pro odvod daní) a pak mi ještě ukázal ANZ banku, kde si mám dnes vyřídit účet. Takže jsem začal nejdřív s vyřizováním účtu v bance. Tož jsem tam přišel a řekl, že chci bank account či jak se to řekne v angličtině a na další otázky úřednice jsem se již usmíval, jelikož jsem ji nerozuměl. Nakonec to přece jen vzdala první ona, napsala mi na vizitku, že mám přijít o dvě hodiny později. Tož mám čas a jdu se podívat do města a něco nakoupit k jídlu, ať mám z čeho v sadě žít. Nákupy mi zabraly přesně dvě hodinky a už zas stepuji v bance. Jedna paní si mě vzala do kanceláře a zas jsem se jen usmíval, ale prozradil jsem jí, že jsem z Čech a dal jí pas. To že chci účet, už ji asi někdo prozradil :o)) Takže jsem se dvakrát podepsal a dostal jsem účet s deseti výběry zdarma. Pak jsem nacvakal pin do jedné mašinky a ještě jednou pro ověření a dostal jsem platební kartu. Tedy děcka řeknu vám, vyřízení účtu včetně okamžitého vydání karty tu trvá 20min., no máme co zlepšovat u nás v Čechách :o) Šťastný odcházím z banky a šlapu si to zas hodinku do sadu. Svůj batoh jsem našel v jednom z pokojů v domečku a k mé radosti jsem zjistil, že mám i vlastní pokoj. Sakra to je štěstí v jednom dnu, začíná to pěkně dnes je 1.března, mám práci a bydlení za 40NZD za týden, juhuuu. Večer jsem pokecal s kluky z Čech, kteří bydlí se mnou na baráku. Bydlíme tu teď čtyři včetně mě. Jirka, kterému říkají Pankáč, je věčně vysmátý, ale nehulí a tak je asi vysmátý životem, je to "největší dříč", dělá 2 biny ( bin - bedna o váze přibližně 400 kg) jablek za den:o) ostatní dělají čtyři, vše co vydělá však prosází ve fortuně, kde sází úplně na vše. Ale vaří skvěle, beru ho za největšího kuchaře experimentátora v domě. Lukáš maká a dělá 4 biny denně, dost peněz však nechá za hulení, v Čechách dělal na stavbě a jeho nejlepší hláška, co jsem od něj slyšel byla, "že jsem se sem nechal poslat" s odstupem času totiž všichni zjistili, že si tu peníze nevydělají a někteří si tu udělali ještě větší dluhy než mají doma. Luky je pořád vysmátý nebo nadává, jak starej fotr :o) Pak tu je ještě Martin, vyučený zámečník, šikovný kluk. Dělá s Lukym a také chodil s jeho ségrou, než mu dala kopačky, když byl tady na Zélandě. Vztah k hulení a k práci má stejný jako Luky. Jsem tu nejstarší a tak si tu někdy asi budu připadat jako fotr nekuřák. Jo ještě mě upozornili, ať si neberu nic z Jirkova jídla, jelikož si do něj plive, aby mu jej nikdo nejedl. No to to pěkně začíná:o) Jinak je mi tu strašná zima, po PNG kde mělo moře kolem 30°C a pěkná vedra, tu musím nosit čepici a flaušku i do postele. Dokonce první noc spím ve spacáku a ještě mám deku a nadávám na zatracenou zimu a s láskou vzpomínám na PNG.
02/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Ráno plaším a těším se do práce. Kluci jen zaveleli jde se do práce a najednou v baráku nikdo nebyl. Tož jsem šel k partě od karavanu a čekal, až si mě někdo vyzvedne. Nakonec mě vyzvedl Stuart a odvezl někam do sadu, kde jsem dostal mistra, který mě zaučoval do sběru jablek. Takže jablíčka exportní musí vypadat následovně: minimálně z 60 % červené, zbytek žluté, jablíčko se stopkou a ještě musí být větší než citron střední velikosti a všechny ty jablíčka musíte pomalu dávat do putny a pak opatrně vysypat do binu, což je velká bedna kam se vejde 400kg jablek. Peníze dostáváte podle nasbíraných binů, kde se cena za jeden bin pohybuje od 26 do 35 NZD. Za den jste schopni udělat cca 4 biny. Čtyři biny se mi však dnes zdají jako úplně nemožné, jelikož se mi dnes povedlo natrhat jen dva a byl jsem úplně hotový, záda mě bolela a doškrábaný od větví jsem byl, jako kdybych trekoval v pralese:o( Když už jsem končil, tak zrovna ve vedlejším řádku šla nadávající Češka, ptal jsem se, co se děje a prý dostala sraženo 50% z ceny binu, jelikož tam měla moc zelených jablek a nechala nějaké červené jablka na vrcholku pár stromů. No to si musím dát tedy pozor. Celý unavený dorazím do baráčku a mám předsevzetí, že zítra musím natrhat alespoň tři biny. Večer se ještě seznamuji s partou z karavanu, kteří se sem do baráčku chodí dívat na Simpsny v telce. Jsem rád, že jsem rád a jdu chrnět.
03/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes se mi opravdu podařilo udělat předsevzaté tři biny, ale nechápu jak někdo může udělat 5 binů, to se opravdu nedá. Pořád chodím z práce utahaný jak opice po celodenním lezení. Dělám 10 hodin denně s dvěma 10 min. přestávkami na jídlo.
24/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes je sobota a tak můžeme dělat jen do jedné, podařilo se mi udělat jeden bin a už se těším na odpočinek. Po obědě si jdu vyprat vše to prádlo, co mám špinavé z cest a z práce v sadu. Naštěstí tu je pračka a tak nemusím dělat pradlenku v neckách. Mám spoustu restů a tak se vrhám na odpovědi emailů, které mám již z Indonésie a z PNG. Za chvilku jsem však utahaný a tak se jdu raději natáhnout.
24/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes je neděle a nedělá se, teda pokud manager nezavelí do roboty, což se dneska nestalo. Takže se vrhám zas na meiliky, kterých mám opravdu požehnaně, ještě musím vyřídit 46 meiliků, z toho 8 v angličtině, které mi nahánějí největší hrůzu.
24/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Je pondělí a plný síly se vrhám do jabkománie. Podařily se mi dnes 4 biny, z čehož mám radost. Teď již nebudu psát deníček den po dni, jelikož bych psal pořád to samé. Takže další den se mi podařilo udělat tři biny a pak 5 binů a nakonec 6 binů, ale to jsem trhal bez přestávky jako magor do půl sedmé večer. Tak, aby jste měli představu, vyjádřím vám trhání jablek v číslech.
Do jedné putny se průměrně vejde 100 jablek a do jednoho binu se vejde 24 puten. Takže jeden bin obsahuje 2400 jablek a váží 400kg. Pokud si chcete vydělat 150 NZD hrubého, což je cca 120NZD čistého za den, tak musíte natrhat 5 binů za den což je 12000 jablek a odnosíte za den 2 tuny jablek. Takže spočítáno přes palec, musíte po dobu 10 hodin trhat bez přestávky do 3 vteřin jedno jablko. Když však odečtu manipulační čas, kdy musíte přemisťovat žebřík, šplhat po něm a odnášet putny k vysypání do binu tak vám vyjde, že musíte to jablko utrhnout něco přes jednu vteřinu. Takže se pak nedivte, že jsem úplně hotový. Nechápu proto, jak někdo může natrhat 8binu za den. Máme tu dvě přebornice Věru a Martinu, které je asi dělají, jednou jsem trhal vedle nich a ty šílené ženské normálně s putnami běhají a po žebřících skáčou jak malíři pokojů. Trhat jablko pod jednu vteřinu je prostě neúnosná magorovina a kdyby jste viděli jejich ruce, jak mají naběhlé žíly, tak by jste dělali taky raději méně :o) Jenže není každý den posvícení a tak, aby to nebylo tak lehké, tak jsou tu přestávky v trhání. Jablka totiž nejsou dost zralá a tak máte pauzu, nebo je takový liják, což je teď hodně často, že to opravdu nemá smysl. Takže mi teď vychází, že trhám průměrně 2,4 binu za den, když započítám i dny prostojů a neděle. Z čehož plyne, že mám průměrně na den 880 Kč. Po měsíci dělání jsem se konečně dostal 1436 Kč do plusu, už jsem pokryl veškeré náklady co jsem měl na NZ. Bohužel teď máme přestávky a tak zas vše projídám a utrácím za ubytování. Snad bude dobré trhaní za 14 dní, kdy si zas naženeme nějakou tu kačku. Takže děcka souhrnem, pokud si chcete vydělat peníze, tak rozhodně nejezděte na NZ :o) Vyděláte si opravdu jen na cestování po NZ a na letenku, pokud však budete opatrní a nebudete utrácet. Takový Jirka, co už tu nebydlí, tu za 5 měsíců utratil vše co vydělal a ještě 100tis. co měl na českém účtu, jo lákadla v podobě automatů či sázení na sport, je tu opravdu moc.
01/04/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes večer jsem poprvé v živote ulovil úhoře a ne jednoho. Ulovil jsem 2 a zítra je vezeme s Lukym, který ulovil 4 k Luce do Hastings, jelikož má narozeniny.
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleové - Ostrava
Přiletěl jsem v jednu hodinu novozélandského času, odbavení proběhlo tak hladce, že jsem tomu nemohl věřit. Je fakt, že jsem se spletl v odpovědi na úředníkovu otázku jak dlouho jsem byl v Austrálii, myslel jsem, že se ptá jak dlouho budu na NZ a tak jsem mu řekl tři měsíce. Byl potěšen a nevšiml si mého tranzitního víza a jiných privilegií, které mi udělilo australské imigrační v PNG. Ukázal jsem mu jen letenku na Fiji a pak jsem si pošlapal s botami v desinfekčním roztoku a byl jsem na NZ půdě vítaným turistou :o) A však vzhledem k úsporným opatřením, zůstávám sedět v letištní hale do sedmé hodiny ranní. Sleduji jak přátele a rodiny vítají své blízké a představuji si, jak to bude vypadat, až se já budu vracet po pár letech. Už se rozednilo a tak je čas vyrazit do města. Sedám na MHD a už frčím do centra, řidič je upovídaný chlapík a tak se pořád na něco někoho ptá. Vedle mě sedí pán z Kanady, co jede za pár dní do Čech. Ten svět je fakt malý :o) První šok byla cena za MHD, zaplatil jsem za 15 minutovou jízdu 13 dolarů. No chvilku jsem koukal na řidiče s otevřenou pusou až mi s omluvou řekl, že šly ceny po novém roce trochu nahoru. Ptal jsem se ho zda se nespletl v desetinné čárce, ale cena byla správná, ještě jsem se díval kolik platí ostatní. První šok za mnou, teď se jdu nechat šokovat cenami za ubytování. Jako první navštěvuji centrum pro becpekry, za noc v dormitoru tu chtějí 23 dolarů a jak jsem se později díval do průvodce, tak ceny jsou všude plus mínus dolar. Takže zůstávám tu, ale check aut je až v deset a tak jdu do města koupit si Lonely Planet průvodce. V prvním antikvariátu jsem neuspěl, ale poradila mi jiný, kde jsem sice Lonely Planet nenašel, ale byl tam neméně kvalitní průvodce ........... Dostávám studentskou slevu a kupuji jej za 13$. Jsem hladový jako vlk, ráno jsem snědl jen čínskou nudlovou polévku z pytlíku nezalitou vodou a tak si kupuji bagetu. Pořád se rozhoduji zda mám či nemám jít do muzea, když je tu vše tak drahé, ale nakonec jdu poněvadž bych toho pak litoval. Muzeum hledám skoro hodinu a nakonec mi museli poradit dvě starší Francouzky. Vstupné pro studenty 12$, no snad to bude stát za to. Dokonce mi i pokladní slíbila představení místního folklóru v živé formě:o) Ouu, hned v prvním sále jsem byl rád, že jsem sem šel, byli zde zastoupené kultury z nedalekých ostrovů a to co jsem v PNG běžně viděl a také i používal, mají tady ve vitrínách za tlustým sklem. Zase si nadávám jaký jsem škudlil, že jsem toho v PNG moc nenakoupil a tady si toho cením jako oka v hlavě. Juhuu! Mám úplně stejnou pletenou tašku jako je ve vitríně a i náramky a náhrdelníky jsou velmi podobné a ze stejných materiálů. Mám radost :o) V přízemí byli zastoupeny domorodé kultury a osídlení NZ, o patro výše byla fauna a konečně v třetím patře válečné konflikty v jichž se účastnila Novozélandská armáda, byla zde dokonce raketa V2, takzvaná „létající bomba“, kterou Hitler použil na Londýn. Kolekce, obzvlášť ta armádní, byla skvělá. Sakra co to slyším, joo troubení na mušli bude přece jenom to představení. O pár minut později sedím v malém sále spolu s japončíky a dívám se na tři ženy a tři muže, jak tancují, zpívají a ukazují bojová umění místních Maorů. Ouu, bylo to fakt hezké. V muzeu jsem strávil víc než čtyři hodiny a to jsem pospíchal. Pokud někdy budete v Aucklandu, určitě si tam zajděte, dobře investované peníze:o) Pomalu se vracím přes park na Quien street, kde mám hostel. Mám hlad jako vlk a tak si kupuji další bagetu. Pomalu kráčím ulicí a začíná mi být smutno za PNG. Nikdo mě tu nezdraví, neusmívá se, nemám komu podat ruku a prohodit s ním řeč. Aucklend je standardní zápaďácké město, anonymita, anonymita. Asi se ještě jednou do PNG podívám, jsem rád, že tam mám dobré přátele, nejen mezi misionáři, ale i domorodými lidmi. V PNG bylo sice drahé ubytování a transport, ale hlady jsem nikdy netrpěl. Tady je drahé vše a asi mě jak v PNG domorodci nenechají spát v jejich kostele či domě. Ještě že mám vás, rodinu a přátele a tak si ten žvanec koupit mohu, nevím zda by mi jinak něco zbylo po peripetiích s australskou ambasádou a přebukování letenek. Zbytek dne dospávám probděnou noc a pak jdu na net přečíst si emaily a napsat Péťovi, který mi tu pomáhá s prací, jelikož tu nějaký rok žil. Píši ještě našim a pak mojí PNG rodině, že jsem dorazil OK. Jo vlastně jsem psal ještě Ralphovi, kamarádovi ze Švýcarska, co by se měl pohybovat někde tu. Za pár minut mám odpověď, že je teď v Japonsku. No zdržel jsem se v PNG a nestihl jsem náš sraz :o( Ali je také daleko a tak tu dělám vlka samotáře:o)
25/02/2005 - NEW ZEALAND - Auckland
- kupuji batůžek
- pouzdro na PDA
- ešus
26/02/2005 - NEW ZEALAND - Auckland
- kupuji stan
- setkání s českou prodavačkou
- nákup jídla
27/02/2005 - NEW ZEALAND - Auckland
- odjezd, lístek do.....
- první stop kuřecí farmář
- 2. stop prodavač květin Toupo
- 3. stop holčina z AU armádní lodi NAIPIR
- potkávám Čechy
- ubytování v campu v centru, batoh je těžký jako prase
28/02/2005 - NEW ZEALAND - Napier
- návštěva delfinária
- potkáváme další Čechy ve 200tis/městě
- jdu hledat levnější camp
- drahý internet
- nákup, vaření večeře, dopisování deníku
01/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier
Vůbec se mi ráno nechce, někam šlapat, ale musím sehnat práci. Tak si to šlapu přes celé město úplně mimo mapu a hledám sad jablečný, co mi poslal Petr Hořeni kontakt. Šlapu si to asi hodinku, než jej najdu. Procházím po štěrkové cestě sadem až k malému baráčku za nímž je i pár karavanů a kancelář. V kanceláři však nikdo nebyl a tak odchytávám traktoristu a ptám se na Stuarta, manažera místního sadu. Řidic mě naložil na vidle traktoru a už si to se mnou uháněl mezi řádky. Stuarta jsme po 5 minutách našli, ale říkal, že práci pro mě nemá. Tak jsem zase začal plácat tou mou skvělou angličtinou a tak říkal, že se ještě poptá. Nakonec se přece jen práce pro mě našla. Ukázal mi ještě ubytování. Měl jsem štěstí a budu bydlet v domečku a ne v karavanu. Když Stuart zjistil, že nemám auto a že jsem si to šlapal z města pěšky, tak mě naložil do auta a odvezl do campu, kde naložil můj batoh a stan. Pak se mnou zajel na úřad zažádat o IRD číslo ( číslo pro odvod daní) a pak mi ještě ukázal ANZ banku, kde si mám dnes vyřídit účet. Takže jsem začal nejdřív s vyřizováním účtu v bance. Tož jsem tam přišel a řekl, že chci bank account či jak se to řekne v angličtině a na další otázky úřednice jsem se již usmíval, jelikož jsem ji nerozuměl. Nakonec to přece jen vzdala první ona, napsala mi na vizitku, že mám přijít o dvě hodiny později. Tož mám čas a jdu se podívat do města a něco nakoupit k jídlu, ať mám z čeho v sadě žít. Nákupy mi zabraly přesně dvě hodinky a už zas stepuji v bance. Jedna paní si mě vzala do kanceláře a zas jsem se jen usmíval, ale prozradil jsem jí, že jsem z Čech a dal jí pas. To že chci účet, už ji asi někdo prozradil :o)) Takže jsem se dvakrát podepsal a dostal jsem účet s deseti výběry zdarma. Pak jsem nacvakal pin do jedné mašinky a ještě jednou pro ověření a dostal jsem platební kartu. Tedy děcka řeknu vám, vyřízení účtu včetně okamžitého vydání karty tu trvá 20min., no máme co zlepšovat u nás v Čechách :o) Šťastný odcházím z banky a šlapu si to zas hodinku do sadu. Svůj batoh jsem našel v jednom z pokojů v domečku a k mé radosti jsem zjistil, že mám i vlastní pokoj. Sakra to je štěstí v jednom dnu, začíná to pěkně dnes je 1.března, mám práci a bydlení za 40NZD za týden, juhuuu. Večer jsem pokecal s kluky z Čech, kteří bydlí se mnou na baráku. Bydlíme tu teď čtyři včetně mě. Jirka, kterému říkají Pankáč, je věčně vysmátý, ale nehulí a tak je asi vysmátý životem, je to "největší dříč", dělá 2 biny ( bin - bedna o váze přibližně 400 kg) jablek za den:o) ostatní dělají čtyři, vše co vydělá však prosází ve fortuně, kde sází úplně na vše. Ale vaří skvěle, beru ho za největšího kuchaře experimentátora v domě. Lukáš maká a dělá 4 biny denně, dost peněz však nechá za hulení, v Čechách dělal na stavbě a jeho nejlepší hláška, co jsem od něj slyšel byla, "že jsem se sem nechal poslat" s odstupem času totiž všichni zjistili, že si tu peníze nevydělají a někteří si tu udělali ještě větší dluhy než mají doma. Luky je pořád vysmátý nebo nadává, jak starej fotr :o) Pak tu je ještě Martin, vyučený zámečník, šikovný kluk. Dělá s Lukym a také chodil s jeho ségrou, než mu dala kopačky, když byl tady na Zélandě. Vztah k hulení a k práci má stejný jako Luky. Jsem tu nejstarší a tak si tu někdy asi budu připadat jako fotr nekuřák. Jo ještě mě upozornili, ať si neberu nic z Jirkova jídla, jelikož si do něj plive, aby mu jej nikdo nejedl. No to to pěkně začíná:o) Jinak je mi tu strašná zima, po PNG kde mělo moře kolem 30°C a pěkná vedra, tu musím nosit čepici a flaušku i do postele. Dokonce první noc spím ve spacáku a ještě mám deku a nadávám na zatracenou zimu a s láskou vzpomínám na PNG.
02/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Ráno plaším a těším se do práce. Kluci jen zaveleli jde se do práce a najednou v baráku nikdo nebyl. Tož jsem šel k partě od karavanu a čekal, až si mě někdo vyzvedne. Nakonec mě vyzvedl Stuart a odvezl někam do sadu, kde jsem dostal mistra, který mě zaučoval do sběru jablek. Takže jablíčka exportní musí vypadat následovně: minimálně z 60 % červené, zbytek žluté, jablíčko se stopkou a ještě musí být větší než citron střední velikosti a všechny ty jablíčka musíte pomalu dávat do putny a pak opatrně vysypat do binu, což je velká bedna kam se vejde 400kg jablek. Peníze dostáváte podle nasbíraných binů, kde se cena za jeden bin pohybuje od 26 do 35 NZD. Za den jste schopni udělat cca 4 biny. Čtyři biny se mi však dnes zdají jako úplně nemožné, jelikož se mi dnes povedlo natrhat jen dva a byl jsem úplně hotový, záda mě bolela a doškrábaný od větví jsem byl, jako kdybych trekoval v pralese:o( Když už jsem končil, tak zrovna ve vedlejším řádku šla nadávající Češka, ptal jsem se, co se děje a prý dostala sraženo 50% z ceny binu, jelikož tam měla moc zelených jablek a nechala nějaké červené jablka na vrcholku pár stromů. No to si musím dát tedy pozor. Celý unavený dorazím do baráčku a mám předsevzetí, že zítra musím natrhat alespoň tři biny. Večer se ještě seznamuji s partou z karavanu, kteří se sem do baráčku chodí dívat na Simpsny v telce. Jsem rád, že jsem rád a jdu chrnět.
03/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes se mi opravdu podařilo udělat předsevzaté tři biny, ale nechápu jak někdo může udělat 5 binů, to se opravdu nedá. Pořád chodím z práce utahaný jak opice po celodenním lezení. Dělám 10 hodin denně s dvěma 10 min. přestávkami na jídlo.
24/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes je sobota a tak můžeme dělat jen do jedné, podařilo se mi udělat jeden bin a už se těším na odpočinek. Po obědě si jdu vyprat vše to prádlo, co mám špinavé z cest a z práce v sadu. Naštěstí tu je pračka a tak nemusím dělat pradlenku v neckách. Mám spoustu restů a tak se vrhám na odpovědi emailů, které mám již z Indonésie a z PNG. Za chvilku jsem však utahaný a tak se jdu raději natáhnout.
24/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes je neděle a nedělá se, teda pokud manager nezavelí do roboty, což se dneska nestalo. Takže se vrhám zas na meiliky, kterých mám opravdu požehnaně, ještě musím vyřídit 46 meiliků, z toho 8 v angličtině, které mi nahánějí největší hrůzu.
24/03/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Je pondělí a plný síly se vrhám do jabkománie. Podařily se mi dnes 4 biny, z čehož mám radost. Teď již nebudu psát deníček den po dni, jelikož bych psal pořád to samé. Takže další den se mi podařilo udělat tři biny a pak 5 binů a nakonec 6 binů, ale to jsem trhal bez přestávky jako magor do půl sedmé večer. Tak, aby jste měli představu, vyjádřím vám trhání jablek v číslech.
Do jedné putny se průměrně vejde 100 jablek a do jednoho binu se vejde 24 puten. Takže jeden bin obsahuje 2400 jablek a váží 400kg. Pokud si chcete vydělat 150 NZD hrubého, což je cca 120NZD čistého za den, tak musíte natrhat 5 binů za den což je 12000 jablek a odnosíte za den 2 tuny jablek. Takže spočítáno přes palec, musíte po dobu 10 hodin trhat bez přestávky do 3 vteřin jedno jablko. Když však odečtu manipulační čas, kdy musíte přemisťovat žebřík, šplhat po něm a odnášet putny k vysypání do binu tak vám vyjde, že musíte to jablko utrhnout něco přes jednu vteřinu. Takže se pak nedivte, že jsem úplně hotový. Nechápu proto, jak někdo může natrhat 8binu za den. Máme tu dvě přebornice Věru a Martinu, které je asi dělají, jednou jsem trhal vedle nich a ty šílené ženské normálně s putnami běhají a po žebřících skáčou jak malíři pokojů. Trhat jablko pod jednu vteřinu je prostě neúnosná magorovina a kdyby jste viděli jejich ruce, jak mají naběhlé žíly, tak by jste dělali taky raději méně :o) Jenže není každý den posvícení a tak, aby to nebylo tak lehké, tak jsou tu přestávky v trhání. Jablka totiž nejsou dost zralá a tak máte pauzu, nebo je takový liják, což je teď hodně často, že to opravdu nemá smysl. Takže mi teď vychází, že trhám průměrně 2,4 binu za den, když započítám i dny prostojů a neděle. Z čehož plyne, že mám průměrně na den 880 Kč. Po měsíci dělání jsem se konečně dostal 1436 Kč do plusu, už jsem pokryl veškeré náklady co jsem měl na NZ. Bohužel teď máme přestávky a tak zas vše projídám a utrácím za ubytování. Snad bude dobré trhaní za 14 dní, kdy si zas naženeme nějakou tu kačku. Takže děcka souhrnem, pokud si chcete vydělat peníze, tak rozhodně nejezděte na NZ :o) Vyděláte si opravdu jen na cestování po NZ a na letenku, pokud však budete opatrní a nebudete utrácet. Takový Jirka, co už tu nebydlí, tu za 5 měsíců utratil vše co vydělal a ještě 100tis. co měl na českém účtu, jo lákadla v podobě automatů či sázení na sport, je tu opravdu moc.
01/04/2005 - NEW ZEALAND - Napier - sad
Dnes večer jsem poprvé v živote ulovil úhoře a ne jednoho. Ulovil jsem 2 a zítra je vezeme s Lukym, který ulovil 4 k Luce do Hastings, jelikož má narozeniny.
Děkuji za přepsání deníčku: Jarce Schieleové - Ostrava
Žádné komentáře:
Okomentovat